středa 12. března 2014

Troška historie - pár perel z diskuzí

Tak si tak projíždím starou diskusi a našla jsem pár perel

Asi bude jednodušší, vytáhnout to sem, protože tady se to dá najít výrazně snáz:

9.2.2009
uf, tak jsem právě zkoumala oblečení na léto a zjistila jsem, že se mi během třech týdnů podařilo koupit dvakrát stejný kalhoty v Tescu - dokonce stejnou velikost

tak dumám, esli je střelit a nebo ty jedny zkusit vyměnit za o číslo menší (zatím jsou Zuzce spíš větší)...jenže lísteček mám jen od těchs tarších, a to je z 22.1., tak nevím, esli to projde

chjo chjo, jsem fakt magor :-D
.
.
.
jo, já se taky se Zuzkou nasměju - někdy by mě zajímalo, kde ty slova nasává - v podstatě je schopná pojmenovat cokoli, co už někdy viděla a já to pojmenovala, už to není jen o věcech, který vidí denně.... takže jen to musela aspoň jednou slyšet a musí bejt schopná to vyslovit (třeba žirafu doteĎ usilovně ignoruje a radši si ukazuje na krk, když nechápu, klidně se přiškrtí ;) )

dneska vylezla na linku, sebrala tubu šumivýho multivitamínu, ukousla kus tablety, vyflusla a sdělila mi : "tabetky fůůůůůj" ...vůbec nevím, kde to slovo tabletky vzala :-D


10.2.2009
tak jem včera koupila DVD hellou kitty - uf, Zuzka se nemůže odtrhnout...já taky ne - hrůzou :-D
sme zpátky z hudebky - krom toho, že na mě dneska padla deprese a je mi od rána zle a do breku, tak ještě Zuzce křouplo v kouli a vyvádí, jak když jí střelí (mám na to svědky), takže mi tečou nervy ;) 

vlastně je jen trošku divočejší, ale já to prostě dneska nekkzvládám

ke všemu dělala na konci hudebky kotrmelce, já jí to zakazovala a jak jsem se soustředila na ty zákazy, tak jsem si nevšimla, že letí nohama v sandálkách na chlapečka, co ho tam posadila paní z další hodiny - takže ho Zuzka kopla do tváře

no, chlapeček byl trošku hádě, páč seděl, koukal, já ho utěšovala, Zuzka mu d ělala málá a pak přišla maminka a chlapeček se rozbulel
já se omlouvala a ženská čučela jak čert, a trošku jsem se bála, že natáhne jednu buď mně a nebo až se otočím, tak Zuzce

prd viděla, nic neví, ale ksichtí se jak prdel a nepřijímá omluvy
vlastně jen chlapečka objala a neřekla ani slovo, snad ani jeho se neoptala, co se stalo

no, a pak se mi Zuzka vyvávela v tom báječným mokrým sněhu, odmítla pokračovat v cestě a naštěstí se nechala zneškodnit do kočárku, protože už jsem fakt začínala ječet fistulí..

.
.
.
Já tu teĎ mám se Zuzkou spor - nad jedním tím tesco puzzlíkem se se mnou neustále dohaduje - já říkám, že je to mrož a ona furt tuleň
vůbec nevím, kde to vzala, kor když je to jednoznačně mrož podle klů :-D

ale fakt se hádá - já řeknu mrož a ona "nééééé, tueň" :-D

musím najít obrázek, abyste mi daly za pravdu a já se mohla hájit

 (hm, rozjela se z toho zajímavá diskuse: 
Ty jo chudak Zuzka, ty po ni chces rozeznat mroze a tulene, jo??? :-) to nepoznam ani ja .....já od ní nechci nic rozlišovat - já jí prostě informuju a předpokládám, že platí pravidlo č.1 - maminka má vždycky pravdu :-D ).
.
.


ale hlavně - tady jsou ty naše puzzlíky - na to, co kam, jsou super, jen ta motorika zatím trošku vázne ;)

jo, a uznejte, že je to mrož ;) naštěstí zasáhl tatínek, třikrát se se Zuzkou pohádal a už taky říká mrož 


A tohle už tady asi někde je, nicméně to sem lípnu znova...
Po kom to dítě je????? 
No dobře, otázka asi není na místě, neb ti, co mě znají, těm je to jasný....

Zuzka má nutkavý pocit vyjadřovat se ke všemu dění kolem sebe. A čím je starší, tím víc jí to jde. Nestíhám se divit, jaký slovíčka si pamatuje a co všechno zvládá říc....

"Padá sížek" spustila včera, jen jsem sedli do auta
"na učičce fůůůůj" mává rukavičkou mokrou od sněhu, ještě Bob ani nenastartoval
"edeméééé autíčkem" huláká při výjezdu z parkoviště
"padá sížeeeeek, edemééé autíčkéééém, učička fůůůůj" "Jééé, jedemééé kopečkéééém"

uf, jsme tři minuty od baráku a rádio neustále informuje

"edemééé dotorovi - tatínek" 

a do toho musím žvanit i já
"ano Zuzanko, jedeme autíčkem"
"ano Zuzanko, venku sněží!
"ano, jedeme z kopečka"
"ano, vezeme tatínka k doktorovi"

jak nepřitakávám, jede pořád dokola jednu větu a dost zvyšuje hlas ;) 
a běda , když nerozumím !!!!
naštěstí zatím neprokoukla můj trik "jo ahá, tak to jooooo" , ale až to prokoukne, bude zle :-DDDD

Rádio vysílalo deset minut z 45, co trvala cesta - naštěstí :)


Tády dády dády, další historie zase jindy.
Ale připadá mi to jak včera, jak si všechny ty situace vybavuju, když to tak čtu.


sobota 2. března 2013

Automobilový výlet

Jedna pár týdnů stará:
No to je teda nápad, brát si v takovýmhle počasí cizí auto na výlet...nejdřív jsem se včera pokoušela seštylovat v upnutým kabátě sedačku, pochopitelně už za jízdy, nebudu se přece zdržovat. Když jsem po třetím popojetí vpřed, posunutí sedačky nahorů dolů a zase nahoru a seřízení opěradla tam a zase zpátky, s pohybama píďalky, abych se aspoň občas zvládla nadechnout, konečně uznala, že je to jakžtakž OK a seřídila jsem si zrcátka, zjistila jsem, že v zadním okně nic nevidím a další část jízdy jsem věnovala hledání zapínání zadního stěrače. Usilovným máváním na pravý straně volantu jsem stěrač zapla, takže jsem pak hledala, jak tu vrzající příšeru vypnout. Při pátrání jsem zapla ještě přední stěrač a průběžně jsem ještě neustále zapínala rádio, který se mi nepodařilo správně zaklapnout a při každým drncnutí se vypnulo....no, za celých deset minut jízdy jsem nakonec všechno pofackovala, vyprostila rádio a těšila se na dnešní ráno, že už budu mazák.
Hehé.....ráno jsem nastartovala a zjistila, že v autě není ani škrabka na okna ani smetáček. Ostřikovačema se mi podařilo vyrobit na okně krásnej zelenej led, takže jsem vyskákala do svýho auta, tam jsem si vzala starou škrabku a starej smetáček, obojí úspěšně použila a vyjela jsem vstříc davu šílených rodičů vezoucích děti do školy ( ještě že normálně dělám dřív...tohle bych každej den nedala). Pak už jsem jen za rohem odstanila čtyři hroudy ledu ze stěračů, na semaforech konečně pořádně zaklapla rádio a hurááááá.....Na závěr se jako mnohem horší, než zaparkovat na zasněženým kopci do mezery v řadě aut asi tak o dvacet cm větší než je ta šílená dlouhá Oktávka, ukázalo vyproštění konečně zaklaplýho rádia.
Ale hurá, jsem v Ústí, v kanclu, živá, zdravá, s panelem od rádia na stole a upřímně doufám, že aspoň jedno z těch aut kolem mě do odpoledne odjede, nejlépe to přede mnou dole, protože o tu jeho kouli můj nárazník vydával velmi nehezký zvuk.

.
.
.
Tak chybějící škrabka v autě měla ještě báječnou dohru....včera jsem chtěla vrátit auto a zjistila jsem, že nemám techničák. Následovalo hledání v kabelce, v autě, doma v kabátě a přemejšlení, kam jsem ho mohla dát.
V jedenáct, to jsem už půlhodinu ležela a pokoušela se usnout, mi prolítlo hlavou, že jsem s ním zkoušela oškrábat okýnko. No jasný, a pak jsem ho dala do područky ve dveřích, kde je v mým autě polička, v Oktávce bohužel díra (to vím, protože jsem si málem rozšlápla vypadnuvší hendsfríčko).
Ha, techničák vypadl při otevření dveří na sníh. Následovala šílená akce, kdy jsem v kozačkách, pyžamu a bundě s baterkou lítala po parkovišti a hledala. Nic....Doma , v posteli, mi došlo, že ten první den jsem parkovala jinde....takže další akce (do rána bych to totiž nevydržela). Ráno jsem nemohla dospat a vymyslela jsem, že to někdo našel a zodpovědně  donesl na vrátnici protější školy ....tam taky nic.
Už jsem měla vymyšleno, jak to odprezentuju šéfovi a děsila jsem se jak bude reagovat ....nereagoval nijak, techničák jsem našla, v autě, na podlaze vzadu. UF !
Dorazil to náš účetní, kterej má tyhle věci na starosti- jsem se ho ptala, co by mi udělal, kdybych ten techničká ztratila - potutelně se usmál a sdělil mi, že by mě nechal vystát tu frontu na úřadě :)